Levá mozková hemisféra ve fotografii
Daniel Bím -
www.danielbim.cz
Levá mozková hemisféra je
hemisféra analytická - myšlení je založeno na logice, matematické
exaktnosti, číslech, faktech... Oproti tomu pravá mozková hemisféra je
hemisférou kreativní. Pro
rozhodování se řídí emocemi, citem a intuicí. To, která hemisféra je u každého
z nás aktivní, a která při rozhodování převáží není možné ovlivnit. Tréninkem
je však možné rovnováhu mezi nimi přeci jen trochu ovlivnit.
A jak je to z
hlediska fotografie?
Na první pohled by se mohlo
zdát, že fotografie – jakožto umělecký obor – bude založena především na pravé
mozkové hemisféře a levá své uplatnění prakticky nenajde. Pokud si však
rozebereme celý fotografický proces, zjistíme, že ideální je právě rovnováha
mezi oběma hemisférami. Než vůbec začneme fotit, je důležité objevit vhodný a
zajímavý motiv. To je práce spíše pro pravou hemisféru – tedy tu kreativní.
Rozhodujeme se na základě citu a estetiky. Předtím, než pořídíme fotografii
nebo než vůbec vezmeme fotoaparát do ruky, je však nutné zvážit i další
aspekty. Budu schopen tento konkrétní výjev vyfotit tak, jak si představuji?
Je například dost světla na to, aby se mi podařilo zmrazit rychlý pohyb? Jak
nastavím svůj fotoaparát abych docílil toho správného efektu? Tyto a jim
podobné otázky již klademe levé straně mozku. Tedy v jednoduchosti můžeme
fotografování rozdělit na technickou část (nastavení fotoaparátu;
ovládanou levou hemisférou) a estetickou část (ovládanou pravou
hemisférou). Odhalit, kterou hemisféru používáte právě Vy, je možné pomocí
celé řady různých testů, kterých je na internetu plno. Nejznámějším je asi
test otáčející se tanečnice (viz níže).
Pokud se Vám zdá, že se
tanečnice otáčí ve směru hodinových ručiček (při pohledu shora), používáte
více pravou hemisféru. Pokud se tanečnice otáčí proti směru hodinových
ručiček, pak používáte více levou.
Ale zpět k fotografii. Ať už u Vás
převažuje jedna nebo druhá hemisféra, pravděpodobně se budete muset alespoň
částečně naučit používat i tu druhou, abyste dosáhli výsledků, kterých chcete.
Pokud máte estetiku v malíku a trápíte se s nastavením fotoaparátu, nevíte kdy
zvolit bodové měření expozice, nerozumíte histogramu nebo nevíte, proč se
musíte mít na pozoru s vyvážením bílé za různých podmínek, věřte, že jsou
lidé, kteří mají problémy přesně opačné. S nastavením fotoaparátu a s
technickými detaily se každý fotograf využívající čistě pravou hemisféru
nakonec popere. Naučit se estetickou stránku fotografie však může být pro
člověka s převažující levou hemisférou ohromný problém. I zde je však možné
svou kreativní stránku ošálit a naučit se určitá pravidla (všimněte si, že
mluvím o pravidlech – právě jsem tedy přepnul do levé hemisféry), která Vám
pomohou. O čem mluvím? Jistě jste slyšeli například o zlatém řezu nebo o
pravidlu třetin – a to jsou ve skutečnosti právě ta pravidla, kdy pro
kreativní stránku fotografie využíváme matematické myšlení. Pokud estetiku
ovládáte, nad žádným pravidlem třetin nemusíte přemýšlet a s citem pořídíte
snímek, který je z hlediska kompozice vyvážený. Pokud Vám však tento cit
chybí, můžete si některými pravidly pomoci.
Začněme tím, jak zdůraznit
hlavní motiv ve fotografii. V první řadě je nutné si uvědomit, kam je
směřováno oko diváka a jakými prostředky si můžeme pomoci, abychom ho navedli
na náš hlavní motiv. Zde se opět můžeme řídit několika jednoduchými poučkami.
Pokud se podíváme na fotografii,
tak ve většině případů budeme přitahováni k nejostřejšímu objektu. To
znamená, že prvek, který chceme zdůraznit musí být vždy ten nejostřejší.
Například při fotografování portrétů je důležité ostřit na oči a v případě jen
velmi malé hloubky ostrosti by mělo být ostré alespoň bližší oko fotografované
postavy. Proto si pomáháme nižší hloubkou ostrosti, chceme-li hlavní motiv
ještě více vypíchnout.
PAC-12 mistrovství západní konference USA v
atletice - závod na 400 m.
Nikon D5300: Ohnisková vzdálenost 195 mm; f/5.0; 1/1250 s; ISO 1600.
Ostrost objektu samozřejmě není
jediným faktorem, který směřuje oko diváka. Neméně důležitá je také tonalita
fotografie. Zde platí, že světlé objekty přitahují naši pozornost více než
tmavé. Pokud tedy chceme udržet pozornost na hlavním motivu, musíme se
vyvarovat rušivým světlým bodům v popředí či pozadí. Zkuste se zamyslet, zda
není možné fotografii pořídit z jiného úhlu, díky kterému se Vám podaří
světlého místa zbavit. Dalším důležitým kreativním nástrojem je také pohyb.
Oko diváka je vždy směřováno ve směru pohybu a v tomto směru také
potřebuje na fotografii více volného prostoru. Snažte se mu ho poskytnout.
Pohyb může být na fotografii znázorněn explicitně, stejně tak ale může být
pouze naznačen a i v tomto případě bude vést oko diváka ve směru pohybu. Jako
“naznačený pohyb” lze chápat například směr pohledu osob na fotografii. Pokud
se dívají nějakým směrem, bude to zajímat i diváka. I zde je proto nutné
nechat jim dostatečný volný prostor.
Slavná výrobna doutníků v Ybor City v Tampě na
Floridě.
Nikon D5300: Ohnisková vzdálenost 140 mm; f/5.6; 1/100 s; ISO 3200.
Posledním prvkem, kterému se zde
budu věnovat a který také slouží k upoutání pozornosti diváka, jsou
geometrické tvary. Jelikož jsme všichni každodenně vystavováni
geometrickým objektům, máme tendenci je vyhledávat také na fotografii. Může se
jednat o čtverce, rovnostranné trojúhelníky, kruhy apod. Zkuste si proto
všímat, jestli můžete do fotografie zahrnout některé geometrické prvky.
Stejného principu se dá využít, pokud fotografujete menší skupinku lidí. Vždy
na pohled působí lépe, když oči jednotlivých postav neleží na jedné přímce,
ale podaří se Vám tuto linii “rozbít” a vytvořit tak geometrický prvek,
například trojúhelník.
Netradiční pohled na slavnou Lombard Street v
San Franciscu.
Nikon D5300: Ohnisková vzdálenost 90 mm; f/9.0; 1/320 s; ISO 100.
Tím jsme si přiblížili, jak je
možné upoutat oko diváka, případně ho udržet na našem hlavním motivu. Jak však
snímku dodat na harmonii? Co vše do fotografie zahrnout a co naopak vypustit
aby byl snímek příjemný na pohled a celkově vyvážený? Zde nám pomohou již
jednou zmiňovaná kompoziční pravidla. Začněme od toho nejznámějšího –
tedy od pravidla třetin. Pomyslně si rozdělme snímek na třetiny –
vertikálně i horizontálně. Pravidlo třetin nám pak říká, že nejdůležitější
prvek by se měl nacházet na jednom z průsečíků těchto pomyslných linií,
nikoliv tedy ve středu záběru. Především při fotografování krajinářské
fotografie je kromě toho dobré využít také některou z vodorovných linií pro
umístění horizontu. Tedy buď umístíme horizont na horní linii – tím zdůrazníme
popředí fotografie, nebo umístíme horizont na spodní linii, čímž můžeme
zdůraznit například oblohu, mraky apod, které mají nyní více prostoru.
Noční panorama města Seattle s dominantní
rozhlednou Space Needle.
Nikon D5300: Ohnisková vzdálenost 102 mm; f/13.0; 13 s; ISO 100.
Aby fotografie působila
harmonicky, je možné se navíc zaměřit na to, aby byly objekty ve snímku
vyvážené. Pokud umístíme nějaký objekt do levé části snímku, vypadá na
pohled přirozeně, je-li tento objekt vyvážen objektem na pravé straně snímku.
Vlastně to funguje jako klasická váha. Hmotnost nalevo = hmotnost napravo –
bereme však v úvahu pouze pocitové hmotnosti, a tedy objekty blíže na nás
působí vyšší hmotností než objekty dál. Takto například stodolu v popředí
snímku vpravo dole můžeme vyvážit měsícem vlevo nahoře. Na stejném principu
funguje využití symetrie, která se hodí převážně na středové záběry –
ať už s vertikální osou ve středu snímku, která nám například půlí průčelí
kostela, nebo s horizontální osou, kde se například zámek zrcadlí ve vodní
hladině. U podobných záběrů je důležité, aby osa byla opravdu ve středu
snímku, jinak nám bude docházet k “překlápění váhy” na jednu nebo na druhou
stranu.
Proslulý most Brooklyn Bridge v New Yorku
spojující čtvrť Brooklyn s Manhattanem.
Nikon D5300: Ohnisková vzdálenost 18 mm; f/8.0; 1/400 s; ISO 100.
Kompozičně funguje dobře také
diagonála. Proč? Diagonální linie dodávají snímku na dynamice.
Představte si míč na vodorovné rovině – nuda. Pokud však rovinu nakloníme, je
z fotografie ihned cítit pohyb, energie, živost. Zkuste se proto při
fotografování zaměřit na to, zda nelze zakomponovat nějakou linii, která by
vedla oko diváka a umístěte hlavní motiv poblíž této linie. Uvidíte, že snímek
bude působit mnohem dynamičtěji. Pokud chcete snímku dodat na dynamice ještě
více, zapomeňte na to, co jsme si zde říkali o rovnováze a pokuste se ji
naopak narušit. Vyveďte snímek z klidu a umístěte objekty jen na jednu stranu.
Paradoxně i disharmonie může být líbivá a může snímku dodat na atraktivitě.
Závěrem je nutné říci, že žádná
pravidla neplatí stoprocentně. Zde mají sloužit především jako poučka pro
fotografy, kteří mají nižší cit pro harmonii a kompozice fotografií jim dělá
problémy. Stejně tak věřím, že budou nápomocná začínajícím fotografům a
usnadní jim porozumění estetické stránky fotografie. Neberte prosím pravidla
dogmaticky a snažte se vypozorovat, kdy je dobré je porušit. Doufám, že se mi
také podařilo přiblížit problematiku levé a pravé mozkové hemisféry a
vysvětlit, proč něco, co se jednomu jeví jako naprostá brnkačka, může pro
druhého představovat nepřekonatelný problém. Prosím, vzpomeňte si na to, než
budete v internetové galerii zpochybňovat něčí kompozici nebo naopak špatnou
technickou kvalitu fotografie.
O fotografovi |
Daniel Bím
se narodil roku 1989, a protože od té doby žije v Praze,
jsou pražské věže a mosty jedním z jeho hlavních
fotografických motivů. Fotografování se výborně doplňuje
také s jeho zálibou v cestování, v jeho portfoliu proto
můžete najít reportážní fotografie z celého světa. V
neposlední řadě se věnuje také svatební fotografii.
Další jeho
fotografie najdete na
www.danielbim.cz
|
|