Magazín

Jak na profesionální fotomontáž?

Stanislav Petera

Jistě se vám už někdy stalo, že jste neměli k dispozici přesně to místo, kam byste modelku rádi zasadili, aby se naplnila vaše skvělá umělecká vize. A je úplně jedno, zda to bylo kvůli tomu, že pronajmout si na focení katedrálu svatého Víta sice jde, ale je to opravdu drahé, a nebo byly aktuálně obsazené všechny vesmírné lodě ve vaší čtvrti.

Jako fotografovi vám zbývají v podstatě jen dvě možnosti: buď celé focení vzdát, nebo pracovat s tím co máte k dispozici a zbytek si prostě domontovat. V tomto článku bych vás rád vzal do zákulisí toho, jak to vypadá, když se v profesionálním postprodukčním studiu zvolí možnost druhá.
 

Prvním (a zcela nejdůležitějším) krokem je mít plán. Bez něj to jednoduše nepůjde. Mým plánem v tomto případě bylo vytvořit fotku baletky, která vysoko nad krajinou ve snovém chrámu tančí. To vše v atmosféře prozářeného podzimního odpoledne. K dispozici jsem měl fotku chrámu (původně Letohrádku Královny Anny na Pražském Hradě), fotku baletky nafocenou tamtéž, fotku lesů v odpoledním podzimním světle a nakonec fotku mraků.

Při samotném focení jsem narazil na několik omezení: zaprvé nebylo možné baletku postavit na zábradlí, protože pod ním zela několikametrová propast a kdyby spadla, neměl by ji ve večerním představení Národního Divadla kdo nahradit. Nehledě na to, že by se mnou pravděpodobně již nikdy žádná baletka nefotila. Druhým problémem byl prostor. V představách o tom, jak by celá fotka měla působit jsem si vysnil velmi světlý, odlehčený prostor s vysokými sloupy. Ty reálné sice vysoké byly, jenže ne dost, bylo tedy třeba upravit i chrám. Plán bychom tedy měli, překážky jsou jasné a teď jak na samotnou montáž?

Celý postup který používám je jednoduchý a velmi logický. Jako první krok si pomocí masek vyřežu a složím dohromady prostředí, které musí fungovat samo o sobě. Sladím si jednotlivé fotky tak, aby byly pokud možno tonálně neutrální (žádná nebyla výrazně světlejší nebo tmavší) a ladily i barvami. Tím si vytvořím kvalitní základ, se kterým budu moci dále pracovat.

Ve chvíli, kdy prostředí sedí, vložím do fotky modelku. Zatím se vůbec nezabývám detaily a retušemi, jde mi jen o to ujistit se, že kompozice sedí, ladí oku a vše je na správné cestě.

Jakmile jsem si jist, že už s jednotlivými fotkami ve scéně nebudu hýbat, dalším krokem jsou retuše. Vyretušuji krajinu, modelku, její pleť i šaty, a pomocí techniky airbrush zvýrazním linie jejího těla, aby vypadala plastičtěji.

Jakmile je fotka vyretušovaná, je třeba upravit světlo ve scéně. Každá ze zdrojových fotek byla focená ve trochu jiný čas a s jiným světlem, takže je potřeba je sladit. Určím si, odkud bude zhruba přicházet světlo (zleva spoza sloupu) a opět pomocí techniky airbrush dokreslím do fotky světlé a tmavé oblasti.

Dalším krokem je pak přidat stíny. Ty celému dílu dodají na uvěřitelnosti a ještě lépe propojí modelku s prostředím.

V posledním kroku pak zbývá celou fotku (do této chvíle barevně neutrální) natónovat, přidat efekt paprsků a poletující listí, které posílí atmosféru.

Viděli jste, že celá montáž je jen série po sobě jdoucích kroků, které na sebe logicky navazují. Celý postup se dá použít na jakékoliv dílo, mění se jen konkrétní techniky, které při retuších používáme.

Jestli vás popisovaný postup zaujal a chcete sami proniknout do tajemství pokročilé postprodukce, zveme vás na seminář Postprodukce v módní a reklamní fotografii, který se koná 13. dubna v Praze. Tam se naučíte mimo jiné konkrétní postupy retuší pleti, pokročilé práce s maskami a komplexní barevné tónování.